Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan Kovařík (ukázka)

16. 2. 2007

Výstup  1.

 

Kovařík :     Hrom a peklo, dnes jsme měli teplou noc a bylo co kutit, abychom byly s prací hotovi za širé tmy. Však se nám ten lov vyplatí, neb majetnost těch kupců na pět set tolarů obnáší, která nyní mně přináleží. To čítám bez koření a šafránu. Šafránu máme, že můžeme celý les ošafránit, hahaha. Nyní se rozejděte na všecky strany. Ty Krřudelo se postav na cestu k Rakovníku, Vrahomord ke Slanému, ostatní se po lese rozejděte. Podle dnešní noci měl by býti znamenitý lov, ovšem za panování mého tomuto lesu se každý vyhýbá, protože mé jméno jest každému  strašlivé. Nuže chlapi nenazývejte mě více Kovařík, nýbrž pod novým jménem Kulíšek. Hehehehe. Vzhůru na svá místa.

 

                   zpěv :          Hrom a peklo, hrom a peklo jsou moji přátelé

                                               Žádného se nebojím, každému hrůzu strojím.

                                               Kdo mě není po vůli, hned má hlavu na půli.

 

                                               Hrom a peklo, hrom a peklo jsou moji přátelé.

                                               Když hrom bije a se blejská, moje srdce v těle vejská,

a když vítr větve sráží, tu jsem nejvíc při kuráži.

Tu mé srdce okřeje, duše se v těle usměje. 

Výstup 2.

 

Dýkoboj :             Vůdče, tuto starou bábu jsem chytili. Ničeho u sebe nemá, ale chudáka Dýkoboje nepěkně pokopala.

 

Bába :         Jak vy se opovažujete na mě vystoupit a chtít mě obrat !

 

Kovařík :     To se asi stala chyba jakási, dobrá ženo ničeho se neboj.

 

Bába :         Prosím vás, pane, zažeňte toho chlapa !

 

Kovařík :     Nic vám neudělá, a co je u vás nového, matko ?

 

Bába :         Všude se mluví o tom Kovaříkovi, o tom ukrutníkovi a zloději.

 

Kovařík :     Slyšel jsem, že chudým dobře dělá, ale bohatí zaplatí za to hrdlem.

 

Bába :         Můj bože, to jsou jen lži, takovej zloděj a vrah,  i chudému poslední kozu z chléva ukradne. Je to  ukrutník, palič, lotr,   ten nikomu nic dobrého neudělá. Každého okrade. Ve městě je již vyvěšena jeho podobizna a 800 tolarů jest odměna pro toho kdo ho u práva udá.

Kovařík :     Však slyšel jsem, že ten Kovařík má být chytrá hlava.

 

Bába :         On se jen umí všelijak přetvařovat. Nosí se v různých postavách. Jednou  jest jak pán, pak zase jako žebrák, jindy jako měšťan, vandrovní či šlechtic.

 

Kovařík :     Tak toho nikdy nedostanou.

 

Bába :         Musejí ho dostat, ikdyby to sám ďábel byl. Ale jaký trest na takovou obludu ?  Šibenice a kolo, to vše jest málo na takového lotra. Vraha, urputníka, paliče, lháře…

                  

Kovařík :     Dost toho, bábo šeredná ! Vezměte ji, posaďte ji na prkno hřeby pobité; její jazyk dejte do skřipce !

 

Bába :         Ach, vy jste sám pán Kovařík ? To je mýlka já vím, že máte rád chudé. Já to tak nemyslela, to jen lidi o vás tak šeredně mluví. Milost, milost !

 

Kovařík :     Pryč s ní !

 

Dýkoboj :    Pojď babo, sama jsi do pasti vlezla.

 

Bába :         Vy vrahové ! Pomoc ! Oni mě chtějí zabít !

 

 Dýkoboj :   Nekřič to ti nepomůže ! Nebo ti křtán vytrhnu !

 

 

Kovařík :     To jest tento týden dvanáctá oběť. Budu-li brát od každého na onom světě jen jeden tolar budu mít na stará kolena vystaráno hahaha.