Knihovník (ukázka)
Civiiiil!!!..
Po vojně ze které jsem si odvezl něco knih, bronchytýdu a smysl pro rovnání prádla do geometrických obrazců, jsem dostal místo v této knihovně. Přizpůsobil jsem si ji. Protrhal. Knihy rozdělil pro mne a pro ostatní. Pro mne, pro ostatní. Pro mne, pro mne, pro ostatní. Pro mne, pro mne, pro mne, pro ostatní. Pro mne, pro mne, pro mne, pro mne, pro ostatní. Pro mne, pro mne, pro mne, pro mne, pro mne… Vám to říci mohu..já si rád čtu nahlas. Tak mi to totiž zní, jako bych ty věty stvořil já. Jako by byly mé. Potom mi, ale vadí návštěvníci knihovny, protože mě ruší. Jo vy , vy jste jiní , vy nerušíte. Tančím (tančí), zpívám (zpívá), recituji (recituje), klidně i maluji (maluje)…a vidíte, nerušíte. Ale čtenář knihovny?! Máte tohle? A jaké to je? Tamto už vám vrátili? Můžete mi poradit?
Jednou mě naštval nějaký vtipálek. Zvoní mi telefon a na druhém konci drátu se mě kdosi ptá, zda už nám přišla ta nová várka hoven. Za chvíli opět telefon, prý jaké kvality ta hovna jsou. Pak následovalo ještě několik hovnových telefonátů a já stále nevěděl co je to za hloupé vtipy. Až při cestě domů jsem pochopil. Z nápisu knihovna někdo utrhal písmena k, n, i.Zbylo jen …hovna. Technické služby města mi to sice druhý den přišli promptně opravit, ale ty čisté duše mi tam místo měkkého i přimontovali ypsilon. Knyhovna. Tady jsem nejšťastnější. Ve své knyhovně. Já jsem moc rád, žen nejsem třeba knihkupec. Nedokážu si vůbec představit, že bych ty knihy musel prodat. A on by je protrhané ani asi nikdo nechtěl. Ne, knihkupec bych nemohl být . Ani skladník v knižní distribuci. Ne. Knyhovna to je to pravé. Tady se setkáte s tolika silnými a statečnými jedinci, s tolika neomezenými vládci. Tady všechny vaše slabosti přetavíte. Starosti přetransformujete na mezery mezi řádky a jste šťastný, bezstarostný, nedosažitelný okolním světem.
Přesto, že se tolik snažím o literárně čisté prostředí, občas narazím na nějakou zrůdnost. Jako onehdá. Nějaký parchant vytáhl z regálu knihu a přinesl mi ji, že si ji jako vypůjčí. Já otevřu knihu a on to byl….Malý princ. Každý dospělí má děs z toho, že se setká s malým princem. V těch nejpropocenějších a nejděsivějších snech se mi zjevuje malý princ a poukazuje na mé slabosti. Popadl jsem tu knihu hodil jsem ji pod stůl s tím, že je plesnivá, prožraná papírovým morem a dítě jsem poslal domů se samurajským kodexem. Jak se knihovna vyprázdnila hned jsem zamkl a chtěl začít protrhávat. Ale zjistil jsem, že to by nestačilo.