Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konec světa(ukázka)

16. 2. 2009

Tatínek byl lodníkem na dopravní lodi mezi Ústím a Hamburkem. Ústí-Hamburk-Hamburk-Ústí-Ústí-Hamburk-Hamburk-Ústí....Lodník co se nechával oslovovat pane kapitáne. I my jsme mu tak museli říkat. Ne tato, tatínku, taťko, ale pane kapitáne. Mamince vždycky z Hamburku přivezl hromadu zlevněných módních časopisů /mámo hele, Elle/ a mě žvýkačky s tetováním. Neměl jsem žvýkačky rád a tatínek to snad i musel vědět, ale nikdy ho nenapadlo přivést mi něco jiného. Cokoliv, cokoliv! Dělal to asi kvůli tomu tetování. Pokaždé mi ty žvýkačky podával se slovy: Běž do koupelny, nalep si to na sebe a pak se nám přijď ukázat – jakej seš námořník. Načež jsem před nimi musel stát v obýváku, otáčet se jako větrná korouhev a ukazovat jim tělo polepené levným obrázkovým tetováním. A oni se smály, smály se až slintali a ukazovali na mě prstem a měli při tom v obličeji takovou směšnou grimasu.  Někdy šla ta tetování špatně dolů a to jsem potom ve škole při hodině tělocviku vypadal jak formule 1 polepená reklamou. Na jednom tetování bylo napsáno – Kiss me my darlink. A tak jsem si to nalepil na zadek a k velké nelibosti rodičů jsem to pak ukazoval všem návštěvám. Jednou jsem tatínkovi řekl, že bych si moc přál aby mi z Německa přivezl Goetha v originále. Řekl mi, že jsem debil a příště mi zase přivezl žvýkačky.

Někdy jsem si tak představoval, jaké by to bylo plout do neznáma, dál než je Hamburk s módními časopisy a tetováním.

Dál a dál s lodí jež dováží čaj a kávu pojedu jednou na dalekou Jávu.

                                                                                         (K.Biebl)

Nikdy jsem se ale neodvážil, snad proto, že maminka pracovala jako jeřábnice v docích na překladovém jeřábu a mě tehdy ten jeřáb připadal, že je to ten  největší jeřáb na světě a že maminka se pohybuje ze všech lidí nejvýš, že výš byla jen Těreškovová a že by mě z té výšky zahlédla, ať už byl kdekoliv. A volala by na mě: Stando, co tam děláš? Ty jsi se snad zbláznil! Ať už jsi doma!

Teď je mi 40 let a jsem pořád doma. Nikdy jsem v Hamburku nebyl. Snad, že jsem se tak nějak bál, že by mě maminka z té kabiny jeřábu pokaždé vrátila zpět.  Otočila by ke mě rameno, spustila  hák, chytila za gumu u trenýrek a odnesla zpět domů.