O hubaté princezně (ukázka)
Výstup 4.
Král : Kordélie ! Okamžitě se vrať ! Takhle se svým královským otcem mluvit nebudeš ! ( smutně ) Takovej krásnej dort. Dvanáct jsem jich zkazil než se mi poved.
Leontýnka : Tak si to tak neber tatínku. Fakt se ti povedl. A ty zlatý činky to je vážně skvělej nápad. A hlavně originální opravdu.
Král : Ach dceruško moje proč nemůže být tvá sestra jako ty. Kde jsem to jenom udělal chybu ? Vychovával jsem vás úplně stejně a přitom jste každá z jiného těsta. Snad kdyby žila nebožka vaše maminka ta by si věděla rady. Ale na mě je toho příliš.
Leontýnka : Nebuď smutný tatínku.
Král : Nebudu! Já už totiž vím. To bych se na to podíval, aby si král takového slavného království jako to naše nevěděl rady! Policie !
Leontýnka : Co se stalo ?
Král : Policie ! Policie !
Leonýnka : Proč voláš policii ?
Král : Tak jak mám asi volat na našeho královského detektiva ?
Leontýnka : No přece Vašku nebo Václave.
Král : Jakže ? A od čeho je detektiv. A jak víš, že se jmenuje Vašek? No? No, to si povíme později. Tak jdi a zavolej toho Vašku či jak mu říkáš.
Výstup 5.
Detektiv : Volal jste mě, pane?
Král : Ááááá tady máme tu naši otevřenou hlavičku. Nejsem spokojen s tvou prací detektive !
Detektiv : Ale proč ?
Král : No, nemám od tebe žádné nové zprávy. A já mám rád nové zprávy. A co slyším – nic! Celé dny jako když se po tobě slehne zem.
Detektiv : A jaké zprávy máte na mysli vaše veličenstvo ?
Král : Kupříkladu už jsi přišel na to, kdo je ten tajemný hlasatel v rádiu. Usiluje mi svými rozcvičkami o život ! Tak mluv. Máš ho nebo ne ?
Detektiv : Bohužel zatím ne. Rozebrali jsme již dvě rádia, ale zatím se nám ho nepodařilo chytit. Vždy nám na poslední chvíli uprchne. Ale dostaneme ho, vaše veličenstvo, můžete se spolehnout.
Král : Povídačky ! Takový hlasatel se nemůže vejít do rádia, to dá rozum ! Musíte hledat vždycky za rádiem. Tam je mnohem víc místa. Ale to teď není důležité. Teď mě zajímá, proč živíme kohouta, když neumí snášet vajíčka. Teda, co to povídám! Teď mě zajímá, jestli už si našel pro naši princeznu Kordélii vychovatelku ! Ta poslední, co jsi přivedl nevydržela ani týden a utíkala, až se jí za patama prášilo.
Detektiv : Mohu vás potěšit pane králi. Vychovatelku máme ! Sama se přihlásila.
Král : Sama ? Zajímavé ! To se tu ještě nestalo. Řekl jsi jí oč jde ? Mluv ! Žádné vytáčky !
Detektiv : Mluvím čistou pravdu. Namouduši se přihlásila sama a navíc tvrdí, že naši princeznu Kordélii tak trochu zná. Nenechala si to vymluvit, tedy co to povídám, lehce jsme ji přesvědčili.
Král : A nepřišlo ti to ani trochu podivné, detektive ?
Detektiv : Ne pane králi. Já jsem si jí totiž prověřil.
Král : A...
Detektiv : ....je to.............vychovatelka.
Král : Ták. No raději ji přiveď. Prověřím si ji, jak říkáš, raději sám. Nechci, aby tu nějaká dobrá žena přišla k újmě na zdraví.
Výstup 6.
Čarymůra : Buď pozdraven pane králi !
Král : Tak ty si prý troufáš na místo královské vychovatelky ?
Čarymůra : Jsem nejlepší královskou vychovatelkou. Znáte princeznu z diamantového království ?
Král : Ne.
Čarymůra : Tak tu jsem sedm let vychovávala až si vzala prince z jantarové země. O tom jsem snad slyšel ne ?
Král : Samozřejmě tak trochu... Ale princezna z diamantového království to není naše Kordélie víš. V našem případě to není jen tak.
Čarymůra: Pane králi, mám za sebou pět let studia na nejvyšším učení královských vychovatelek. Jsem nejlepší odbornicí ve svém oboru. Napsala jsem dokonce knihu.
Král : Nepovídej. Já už knihu četl. Tak tys jí napsala ? Víš co by mě zajímalo ? Jak se ti podařilo, že jsou všechna písmenka stejná. Já to zkoušel a mě to nešlo.
Čarymůra : No to víte vysoká škola.
Král : Ale přeci jenom bych ti měl něco říci, víš naše Kordélie...no mohlo by to být tak trochu těžké...ale co kolem toho budeme chodit jako kolem krupičné kaše...velice těžké.Vychovávat naší Kordélii je skoro nemožné.
Čarymůra : Jen se nebojte. Mám své metody.
Král : Myslíš tělesné tresty !!!
Čarýmůra : V žádném případě. To není hodno správné vychovatelky
Král : Na druhou stranu kdyby vobčas padl nějaký ten pohlavek naše královská milost by očičko zamhouřila. Ale ubránit se musíte sama.
Čarymůra : Nemějte obavy. Nechte mě chvíli s milostivou princeznou o samotě a uvidíte jak se změní v mírnou ovečku.
Král : O samotě ? Já nevím. Neměl by tu zůstat aspoň královský detektiv ?
Detektiv : Hmmm. Račte prominout pane králi, ale právě jsem dostal zprávu že mám horkou stopu na toho rozhlasového pachatele. Jistě chápete, že taková stopa nepočká. ( zmizí )
Čarymůra : Ničeho se nebojte pane králi a zavolejte slečnu dceru.
Král : No jak myslíš. Kdyby něco nechám na chodbě otevřené okno. Jsou to sice dva metry, ale dole je tráva. Když dobře skočíš dostaneš se až k řece a tam jsi v bezpečí Kordélie neumí plavat.
Čarymůra : Žádné strachy.