Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka Pod kamínkem (ukázka)

16. 2. 2007

Přicházejí Chrobáci

Chrobák:         Ta cesta na Broukštejn snad nemá konce.A hele  cukrárna. To je dost. Na tom výletě mi ale vyhládlo! To je porád do kopce a pak z kopce. Prej  - vyrazte si na Broukštejn - já tam krásnej rozhled. Pche ! Kdo tohle vymyslel ? Tyhle výlety jsou dobrý leda tak pro splašený mravence, ale né pro pořádný a slušný chrobáky.

Chrobáková:   No bodejť. Vždyť už se trmácíme dobrých deset minut  a ten Broukštejn nikde. Sotva pletu všema nohama. Ještě si z toho něco uženu.

Chrobák:         No hrůza! Sním snad celej krám. A kde máme                              naše zlatíčko ?  Broučínka našeho roztomilého.

Chrobáková:   Zlááátííííčkóóó!

Chrobáče:       Úúúúúúú (vjede na scénu na koloběžce a s řevem zase zmizí)

Chrobák:          Fuj to jsem se lek ! Jednou si nabiješ, pacholku !

Chrobáková:    Nenadávej mu tak ! Nejsme doma ! Co si o nás ostatní brouci pomyslí ?

Chrobáče:       Áááááááááá (opět projede a málem vrazí do Chrobákové)

Chrobáková:   Dávej pozor, pacholku! A koukej se zastavit!  (Chrobáče poslechne vtom vchází Ploštice)

Chrobáče :       Já chci koláče !  Já chci koláče !

Ploštice:           Á hosté jsou tu. Pěkně vítám v mé cukrárně. Co si budete přát ?

Chrobák:         To je tedy votázka ! Asi jídlo, ne ?  Nebo si myslíte, že jsem sem přišli na kus řeči.

Chrobáková:   No tak táto. Nejsme doma.  (obrací se k Ploštici) Něco                     bysme snědli a vypili.

Chrobáče :       Já chci koláče !  Já chci koláče !

Ploštice:           Mám tu pro hosty medové koláčky a květinovou šťávu.

Chrobák:         Tak sebou koukejte hodit než vám tu umřem hlady a žízní ! Mám žízen , že bych vypil  celej kýbl.

Chrobáková:   Omluvte muže, je prudší povaha. (na Chrobáka) Co si o                    nás pomyslí ?

Chrobák  :        Co co. Mám cukrárnu má tak ať se snaží. nebo ji sem přestaneme chodit. Takovýhle koláče co tu dáváj ty se seženou  kdekoliv.

Chrobáče :       Já chci koláče !!!  Já chci koláče !!!!

Chrobáková  :  Musíš chvíli počkat broučínku. Paní pro ně šla.

Chrobáče :     Baba šla pro koláče ?  Já chci koláče !!! Já chci koláče !!!

Chrobáková  :  Vidíš to ?  To je ta tvoje výchova. Nemyslíš, že  ve dvanácti letech by už to dítě  mělo mít trochu větší slovní zásobu.

Chrobák:         Ale co  o koláče si říct umí. A bez slušnosti se chrobák obejde.

( Ploštice  přinese koláčky a šťávu)   No to je dost!

Ploštice :        Tak tady to je . A pokud byste něco potřebovali nic se  neostýchejte jako doma. A přeju dobré chutnání.
 
Chrobák :     Ha ha ha. O naše chutnání se nebojte. A vy si běžte taky něco schroupnout. Jste vyhublá jak žížala po dešti. Ha ha ha.
 
Ploštice radši odejde.

Chrobáče :       Já chci koláče !!!  Já chci koláče !!!!

Chrobáková :   A ruce sis umyl ?

Chrobáče :    ( ukazuje na Chrobáka ) Von je taky nemyl. Já chci koláče !!!

Chrobák :  ( rozpačitě si prohlíží ruce ) No nemyl nemyl. Přeci si je nebudu mýt před jídlem. Víš jak vždycky na konci oběda vypadám.

Chrobáková  : No ale buhví na co  jsi šahal když tu špínu sníš můžeš z toho bejt nemocnej.

Chrobák :   Hmmm. Tak viš co, takhle  si olízneme dva prsty a budeme jíst ty koláčky jenom těma prstama. Tak se nám  ta špína do pusy nedostane.

Chrobáková :  No   já nevím. Mě se na tom něco nezdá.

Chrobák :    ( roztouženě) Dost řečí mámo podívej jak se ty koláčky na nás smějou.

Chrobáková :  Ale máš pravdu táto. Ještě nám je někdo sní. Radší se  do                                                             nich dáme sami.

Chrobáče :       Já chci koláče !!!  Já chci koláče !!!!

Humusácká žrací písnička, při které chrobáci dělají bordel, skoro všechno sežerou a nebo rozhází kolem sebe. K tomu ještě přidají svůj binec z tašky.

Chrobáková :  Tedy to jsme si dala. Už je mi lépe. Teď můžeme vyrazit na ten Broukštejn.

Chrobáče :       Já chci na Broukštejn !!!  Já chci na Broukštejn !!!!

Chrobák :      Mlč pacholku. Porád jenom řveš. To byl nápad s tím výletem. Ale tentokrát nepůjdeme do kopce. Říkali, že je tam krásná vyhlídka po kraji. A nejhezčí vyhlídky bývají pod kopcem.