Jdi na obsah Jdi na menu
 


Žezla (ukázka)

27. 2. 2008

Soudkyně:            Co může říci obžalovaný na svou obhajobu?

Obhájkyně:           Obžalovaný připouští, že všechny vyjmenované činy opravdu mohl spáchat. Cítí se vinen!

Muž:                      To je lež! To jsem nikdy neřekl! Nikdy jsem nic neprovedl! Je to všechno jen omyl! 

Soudkyně:            Obžalovaný mlčte! Nemáte slovo. Slovo má nyní obžaloba.

Obžaloba:              Všechny nalezené důkazy, které jsme předložili soudu jasně prokazují, že jediným a pravým pachatelem je zde přítomný obžalovaný.

Soudkyně:            Ano všechny to prokazují.

Obhajoba:             I naše strana uznává všechny důkazy jako svědectví viny obžalovaného.

Muž:                      Co to žvaníš! Nic neuznávám! Nic jsem neudělal!

Soudkyně:            Mlčte, teď nemáte slovo!

Muž:                      Chci se hájit sám! Mám na to právo!

Soudkyně:            …Pokud nebude žádná strana protestovat…

Obžaloba:              (ironicky) Tak ať se hájí sám!

Obhajoba:             (ironicky) Tak ať se hájí sám!

Soudkyně:            (ironicky) Tak ať se hájí sám!

Muž:                      (udiveně) Mám to přece právo.

Soudkyně:            To jistě, to jistě. Tak co nám můžete říci na svou obhajobu? Co jste si pro nás připravil?

Obhajoba:             (posměšně) Nic nemá, je vinen!

Obžaloba:              (posměšně) Nic nemá, je vinen!

Muž:                      Já nejsem vinen. Nic jsem neudělal. To je všechno omyl.

Soudkyně:            To je všechno, co nám můžete říci? To tady omíláte od začátku procesu. My ale chceme důkazy o vaší nevině. Důkazy! Pořádné důkazy!

Muž:                      Já jenom nevím , jak bych začal…

Soudkyně:            Tak já vám pomohu. Začněme třeba vaším posledním případem. Zavraždění a znásilnění nezletilé Moniky K. v městském parku. Co nám můžete říci k tomuto případu.

Muž:                      Ale já žádnou Moniku nikdy neznal. Nevím o čem mluvíte.

Soudkyně:            My víme, že jste ji nikdy neznal.

Muž:                      Tak vidíte, neznal jsem jí, jsem úplně nevinej. To je důkaz. To je důkaz!

Obžaloba:              Byla to náhodná oběť vašeho řádění.

Muž:                      To je lež!

Obhajoba:             Obhajoba přijímá důkazy, je vinen!

Muž:                      Ne! Ticho! Mlčte! Mlčte už všichni! Já jsem nevinej…..já jsem navíc ještě nemocnej, pořád chodím k nějakejm doktorům….já za to prostě nemůžu.

Soudkyně:            Dobrá, když za to nemůžete, jistě nám dokážete vysvětlit, jak se na místě činu objevily vaše osobní věci. Kapesní nůž, některé doklady….

Muž:                      Já….já…já jsem je tam asi náhodou ztratil…někdy tam chodívám, tak mi asi vypadly z kapsy…

Soudkyně:            ….sako…

Muž:                      ….to…já…asi jsem moc pospíchal…tak…jsem ho taky ztratil…

Obžaloba:                             nebo vám překáželo při vraždění…

Muž:                      Ne! To ne!

Soudkyně:            Tak proč? Proč jsme tam našli to sako? Bylo vám snad horko? Nebo vám prostě jen překáželo? Tak jak to bylo?

Muž:                      Asi mi bylo horko a upadlo mi…

Obhajoba:             Můj klient lže, v době činu byla zima! Je vinen!

Soudkyně:            Dejme tomu, že horko opravdu bylo. Ale jak vysvětlíte zjištěné stopy přímo na těle zavražděné? Otisky, mikroskopické stopy a především průkazné stopy DNA…

Muž:                      Ale já jí nechtěl nic udělat…..chtěl jsem jí jen tak pohladit….ale…..ona tak křičela do toho ztichlého parku…já jsem jí moc prosil ať tak nekřičí….říkal jsem, že jí vlastně nic neudělám…ale ona si nedala říct…a pak už najednou nekřičela…byla to nešťastná náhoda. Já jsem jí vážně tolik ublížit nechtěl. Vážně ne!

Obžaloba:              Pachatel se přiznal!

Obhajoba:             Pachatel se přiznal! Je vinen!

Soudkyně:            Pachatel se přiznal! Je vinen v plném rozsahu obžaloby! Jaký trest navrhujete?

Obžaloba:              Smrt!

Obhajoba:             Smrt!

Soudkyně:            Souhlasím. Obžalovaný se odsuzuje k trestu smrti!